Pokud plánujete vydat se na cestu po Transsibiřské magistrále, příp. strávit nějaký čas v Moskvě nebo na Bajkale, nebo se jen chcete něco zeptat, zanechte mi pod tímto článkem komentář s dotazem.
Připravuji totiž článek s radami a tipy pro cestu po Transsibiřské magistrále, od získání víza až po odlet z Moskvy a proto bych byl rád, kdyby článek reflektoval vaše zájmy.
Takže jen do toho, ptejte se 
Ve středu 5. srpna odjíždíme vlakem č. 009 Bajkal z Irkutska do Moskvy. Vagony jsou jiné, než vlaky 002 Rossija. Sice máme tu smůlu, že jedeme v tom nejstarším vagonu ve vlaku (byl sice vyroben v roce 2006, ale tehdy ještě do kupé nemontovali elektrické zásuvky), ale při odjezdu nemáme žádné spolucestující, takže celé kupé máme pro sebe. Super! Doufáme, že to vydrží dlouho, i když na druhou stranu si nebudeme moct s nikým pokecat. Rozvalujeme se na fialovém polstrování našich lůžek a dáváme naše batohy na zem do prostoru pod každou sedačkou.
Ve středu nám v 16.20 jede vlak č. 009 Bajkal z Irkutska do Moskvy, musíme se tedy vydat z Lystvyanky autobusem zpátky do Listvyanky. Lístek jsme si koupili již den předem v infocentru, takže jsme museli být v 11 hodin na zastávce, která je naštěstí hned u našeho ubytování naproti Limonologickému muzeu. Jenže ještě před odjezdem jsem musel splnit jeden úkol. Dojít na poštu a odeslat pohlednice z Bajkalu. Normálně je to banální úkol, ale na poštu je to 4 km a ještě jsem ani nevěděl, od kolika hodin mají otevřeno. Začal boj s časem.
Dnešní speciální článek zaměříme na to, jak vypadá život ve vlaku na transsibiřské magistrále. Projetí trasy z Moskvy do Irkutska trvá cca 4 dny, projetí celé trasy až do Vladivostoku pak 7 dní. Na první pohled by se mohlo zdát, že se člověk musí ve vlaku ukousat nudou a že čas plyne nekonečně dlouho. Opak je pravdou a je to jinak, než byste si mohli myslet.
Náš vlak do Irkutska odjíždí přesně ve 21.25, ani o minutu déle. Skládá se z celkem 15 vagonů, vč. jídelního vozu a jednoho nákladního vagonu (že by nějaké zásoby)? Průvodčí, neboli pravadnica, (v každém vagonu jedna) nám při příchodu do vagonu kontroluje a přetrhne lístek a vede nás k našemu kupé. Když přicházíme do našeho kupé, opět se nestačíme divit.
Než jsme vyrazili na transsib, strávili jsme v podstatě dva dny v Moskvě. I když všechno bylo hektické, je to nezapomenutelný zážitek a už se velmi těšíme na to, až v Moskvě strávíme více času po návratu z Irkutska.
Nejdříve jsme našli naše ubytování v hostelu, zaplatili si jednu noc a než jsme se mohli ubytovat, nechali jsme všechny věci v úschovně zavazadel. Je pravda, že si člověk pod pojmem “úschovna zavazadel” může představit ledacos, od obyčejné místnosti s obsluhou, případně místnosti, která je zamčená, až po jakýkoliv typ (uzamykatelných) skříněk. Ovšem to, co nás čekalo ve skutečnosti, předčilo naše nejdivočejší sny (nebudu si vymýšlet, protože to mě opravdu ani ve snu nenapadlo).
Náš spoj z Pardubic dorazil do Vídně s cca deseti minutovým zpožděním, na letiště jsme však přijeli s dvouhodinovým předstihem, ale odbavení zavazadel bylo již otevřené a tak jsme naše bágly odevzdali, museli jsme je ale předat do oddělení nadrozměrných zavazadel (naštěstí bez příplatku). Vídeňské letiště nás docela negativně překvapilo…
Trasa naší cesty
Rusko je největším státem na světe, jeho rozloha je nějakých 17 milionů km čtverečných (což je asi pro každého z nás číslo zcela nepředstavitelné). Je plné superlativů – již zmíněná největší rozloha, největší vzdálenosti, nejlepší a (což je důležitější) nejkrásnější tenistky a na jeho území se nachází i největší a nejhlubší sladkovodní jezero Země – Baikal a také nejdelší želnice planety – Transsibiřská magistrála vedoucí právě kolem Bajkalu. No není to sakra ideální kombinace pro dobrodružnou “výpravu”? Vsadím se, že je
Tak už se nám to blíží. Naše 3-týdenní cesta Ruskem a transsibiřskou magistrálou se již blíží. Wow!
