V pondělí byla na programu návštěva Kremlu a také zbrojírny, která patří mezi jedny z největších klenotnic našeho světa. Již od rána bylo nádherné slunné počasí s oblohou bez jediného mráčku. Celí natěšení na parádní výstavu jsme vyrazili ráno z hostelu rovnou k věži Kutajfa, kde se prodávají lístky jak do Kremlu, tak i do ostatních výstav. Cítil jsem v kostech, že návštěva Kremlu bude úchvatná a vskutku jsem se nemýlil.
Pokladna pro turisty otevírá v 9.30 a Kreml otevírá své brány v 10 hodin, my jsme byli u pokladen už pět minut po deváté a v té chvíli se již tvořila fronta, naštěstí jsme byli skoro na začátku. Je 9.30, pokladny jsou stále zavřené a pokladní stále nikde. Je to problém, protože lístky se prodávají vždy na určitý termín (např. na 10. hodinu), a pokud nestihnete dojít ke vstupu, máte smůlu.
Pokladní naštěstí přichází cca v 9.40 a my si kupujeme lístky, hned poté, co paní pokladní vyřídí rusáky, kteří nás ve frontě stihli předběhnout. Vstupné do Kremlu 350 rublů, do zbrojnice 700 rublů na osobu. To je teda mazec. Lístky nám prodává v 9.45 a protože ještě musíme odložit svůj batoh do úschovny, tak doslova utíkáme ke vchodu do Kremlu v Alexandrovském parku u služebního vjezdu. Jak tak stojíme v nechutně dlouhé frontě, vidíme jak do Kremlu vjíždějí a vyjíždějí různé limuzíny s obligátním modrým majáčkem.
Za chvíli se na nás dostává řada u bezpečnostního rentgenu, všechny mince a kovy z kapes ven, naštěstí si nemusím sundávat boty ani kalhoty. Celému procesu krom policie přihlíží chlapík v saku a s páskou přes ruku, něco jako “veřejná KGB” 
Procházíme bez problému a hned za vchodem odbočujeme doleva, do zbrojní síně, kde se ve dvou patrech nachází celkem 11 sálů s různými exponáty, od korunovačních klenot, královských trůnů, zbroj ruských velkoknížat a carů a bojovníků, až po kočáry pro cary, carevny a prince a princezny. Ovšem nejúchvatnější výstava je hned v prvních několika sálech ve druhém patře. Můžete zde vidět naprosto velkolepé církevní relikvie z drahých kovů a kamenů (několika obrovských biblí ze zlata, rubínů a safírů), kříže, kalichy, ikony apod. Nechybí zde ani zlatá kolébka pro prince. V dalších sálech se nacházejí ve směs kuchyňské sety a vybavení, jako různé tácy, kalichy, příbory, neuvěřitelně honosné samovary, džbány, konvice a samozřejmě potřebná dekorace. Vše z ryzího zlata a drahých kamenů. Jedná se většinou o dary od evropských panovníků k různým slavnostním událostem na carském dvoře. Tohle je místo přesně pro Indiana Jonese. Takové množství zlata na jednom místě je zcela bezprecedentní a každému vyrazí dech. 
Hřeb výstavy je však v jedné z vitrín, kde jsme si prohlédli několik Fabergerových vejcí, které Faberge ve své firmě vytvořil a daroval carevně. Jsou opět vytvořeny z drahých kovů a kamenů, většinou otevíratelné s překvapením, nebo fungující jako hodiny apod. Mezi těmito skvosty se nachází zmenšený model carského vlaku, samozřejmě ze zlata i s natahovacím klíčkem, a tento vláček je i ve vnitř přesnou kopií opravdového vlaku. Nutno dodat, že po natažení ujede několik desítek cm.
Nevím jak vy, ale já jsem byl jako v jiné dimenzi, připadal jsem si jako dobrodruh, který našel ztracený (byť pěkně roztříděny a zasklený) pohádkový poklad.
Po asi dvou úchvatných hodinách strávených ve zbrojní síni jsme se vydali objevovat kreml, jeho chrámy a náměstí. Srdcem kremlu je chrámové náměstí, kde se nachází hned šest (!) chrámů. Rozhodli jsme se navštívit Archangelský chrám. Když přijdeme ke vchodu, zatáhnu za dveře (které měli obrovskou protisílu), a k mé smůle neustále šel někdo ven. Já jsem jim dělal portýra a dveře jsem jim přidržoval. Když už jsem myslel, že mi upadne ruka, tak začali vycházet další lidé. Tak jsem je holt pustil, nebudu celému Kremlu držet dveře. Po asi dalších dvaceti minutách, co jsme čekali, než vyjdou všichni, jsme se konečně mohli dostat dovnitř. Byl tam několik pravoslavných kněží, oblečených v samozřejmých pravoslavných pláštích, a někteří pod pláštěm nosili modré džíny a dokonce i tenisky. Tomu říkám oddání se bohu
Kněží nám ale pěkně zazpívali jednu liturgickou píseň, načež jsme zjistili, že jsou v chrámu ukryté ostatky několika carů a knížat již od 12. století! Pak raději vycházíme ven zpátky na Chrámové náměstí. Je už po poledni a Slunce pěkně pere, jen co je pravda. Vycházíme z Chrámového náměstí, abychom se podívali na um ruských slévačů.
Nachází se zde totiž carské dělo odlito v roce 1586. Podle všeho se jedná o dělo s největší ráží na světě (89 cm) a váží 40 tun. Z tohoto děla si ovšem nikdo nikdy nevystřelil, protože mistři kameníci si to špatně vyměřili a dělové kamenné kartáčové koule, které jsou u carského děla, jsou větší než je průměr hlavně. Tomu říkám pech.
Několik desítek metrů od carského děla se nachází další artefakt ruského umu a zlatých ručiček ruských dělníků. Nachází se zde největší zvon na světě, monstrum 
vážící 200 tun. Tento zvon byl odlit roku 1737 jako náhrada za 130 tunový zvon, který spadl v r. 1701 při požáru z věže. Jenomže když pánové mistři chladili nově odlitý zvon, dostal se do kontaktu s vodou a hnedka se ulomil 11 tunový kus. Na se vykašlali a nechali ho 100 let ležet v odlévací jámě. Pak ho přesunuli na současné místo. Samozřejmě nemusím zdůrazňovat, že zvon nikdy nezazvonil. Tohle už není pech, ale naprostý diletantismus. No ne, jak máte svěřit něco rusům, když takovéhle “kruciální” záležitosti vždycky podělají? Představte si výraz carevny Anny Ivanovny, pro kterou byl zvon odlit, když jí někdo sdělil, že ti tupci čerstvě odlitý, největší zvon na 
světě, zničili. Tady vidíte, že to s komunismem prostě nikdy nemohli dotáhnout daleko. Ono to ani teď nevypadá o moc líp s tamější demokracií.
Naproti dělu a zvonu je Ivanovské náměstí, kde mimo jiné parkují limuzíny státních pohlavárů. Běžný turista nesmí na náměstí vkročit ani palcem u nohy, podařilo se mi omylem udělat dva kroky do náměstí a ihned na mě pískal přihlížející “tajný agent” s bílou páskou přes ruku s červeným nápisem “Nemám rád turisty – jsem z Irkutska”. Ba ne, ten nápis byl jiný, ale nevím jaký. Nicméně se nám podařilo přejít do kremelského parku přes ohromný přechod pro chodce, který opět hlídal policista. Nikdo nesměl vybočit z namalované zebry, jinak ho vypískal přihlížející uniformovaný policista a pokud by neuposlechl, nejspíš by ho zastřelil voják s kvérem bez varování.
Kremelský park není nijak velký, navíc značná část je veřejnosti nepřístupná. Později jsme zjistili, že pro veřejnost je otevřena pouze menší část Kremelského 
komplexu, které se omezuje pouze na Kremelský park, chrámové náměstí a poté v podstatě ještě chodník k východu z Kremlu. Všude jsou policisté, kteří se snaží vypadat naprosto vážně, někdy ale vypadají docela komicky, např. když si jeden z nich svým bíločerným dopravním “ukazovátkem” otírá nos. Jen kdyby ho viděl nadřízený…
Ještě uděláme pár fotek a nemaje co dál k vidění odcházíme věží Kutajfa ven z Kremlu. Musím ale říci, že utracených rublů vůbec nelitujeme! Takové nádhery se často nevidí.
Jelikož jsou již tři hodiny odpoledne, jdeme rychle do úschovny pro batoh, abychom se mohli v klidu najíst, v sedě na trávě v parku. Poté se vydáváme na Rudé náměstí přes Alexandrovský sad a přitom míjíme hrob neznámého vojína. Jedná se o vojína, který padl za 2. světové války na nejvýchodnějším bodě fronty, tedy v bodě, kde byli Němci nejblíže (doslova na dohled) od Moskvy. Jen mě udivuje, že nikdo nebyl schopen zjistit, o koho jde. To neměli vojáci žádné identifikační známky? Čestná stráž se skládá ze dvou vojáků a třetí na ně dohlíží, stejně jako na turisti, kteří si je fotí. Jak je zde zvykem, hlídka neustále píska na píšťalu kdykoliv se jí zdá, že turista překročil hranici (řetěz). Okamžitě je z místa vykázán. Taková je kázeň u hrobu neznámého vojína.
Poté docházíme na Rudé náměstí a rozhodneme se navštívit pohádkový chrám Vasila Blaženého. Vstupné je pro studenty levnější (50 rublů místo 150) a pokladní dokonce ani nechce vidět studentský průkaz. Jak z venčí vypadá chrám pohádkově a překrásně, vevnitř bych řekl, že není ani moc o co stát. Celý interiér prochází rekonstrukcí, očividně velmi pomalou. Nicméně hned po vstupu je možno vidět nádhernou kapli, doslova vyšperkovanou do zlata (pravé zlato to asi není), nicméně zbytek chrámu nestojí moc za zmínku a tak se zde moc dlouho nezdržujeme. Ale musím uznat, že tu mají alespoň nádherné pohledy, které jsem nikde jinde neviděl. Jak jsem již psal, v Rusku, i v Moskvě, je problém koupit jakékoliv pěkné pohlednice, ale v tomto chrámu opravdu můžete najít nádherné pohledy.
Z Rudého náměstí jsme šli ulicí Petrovka až do našeho hostelu. Při cestě jsme narazili na “supermarket” a tak jsme zašli dovnitř, abychom doplnili zásoby. Banány byli v akci, tak jsme jich pár koupili. Jenže za chvíli se mi doslova podlomili kolena, když jsem viděl ceny ostatního zboží. Jeden sáček čipsů 1.100 rublů, kilogram jahod v plastové krabičce 1.890 rublů, 80 g obyčejný jogurt 250 rublů, jogurty Nesquik 6x 50 g 280 rublů, 1 litr mléka 95 rublů. A takhle bych mohl pokračovat. Neuvěřitelné. Nevím, jestli sem chodí nakupovat Putin a jeho přisluhovači, ale tohle bylo fakt šílený. Ceny potravin v Moskvě jsou opravdu vysoké, zejména v takových to supermarketech. Zajímavé je, že ceny jsou mnohem nižší, “normální”, v klasických obchůdkách s pultem, výběr není takový, ale ceny jsou alespoň racionální.
Ukládám ...
