V sobotu v podvečer jsme dorazili do našeho hostelu, abychom se znovu ubytovali. Tentokrát – zaplať Pán Bůh – byla voda teplá a nemusel jsem se sprchovat v křečích. Teplá sprcha po čtyřech dnech byla slastná a nemusím snad zdůrazňovat, že jsme si ji náležitě užili. Navečer jsme ještě vyrazili na chvilinku do města, podívat se na Cvetnoj Bulvar, kde se nachází nádherný park se spoustou soch cirkusových postav, vč. překrásné fontány. Lidé zde dovádějí a děti se nechávají fotografovat se sochami. Sochy jsou zde proto, protože se přes ulici nachází nejznámější, nejvyhledávanější a nejstarší cirkus v Moskvě, jednoduše nazvaný Moskevský cirkus.
Před cirkusem je postavená socha Jurije Nikulina v cirkusovém obleku, jak stojí u starého automobilu. Je to pocta snad nejznámějšímu klaunovi celé Rusi o kterém se říká, že byl “nejmilovanějším mužem národa”. Každý večer bylo před cirkusem velmi rušno, jak je oblíbené.
Když se začalo stmívat, vrátili jsme se na hotel.
Příští den jsme se rozhodli vydat na Izmajlovský trh. Izmajlovská tržnice je největší trh svého druhu v Moskvě, zaměřený na suvenýry a sběratelské věci. Jestli si chcete koupit v Moskvě nějaký suvenýr, vydejte se právě sem. Rozhodně zde nenakoupíte žádné maso, zeleninu, ovoce apod. Je to trh pouze se suvenýry.
Tržnice je obrovská, z dálky vypadá jako nějaké kýčovité město plné ruské barevné architektury. Když přijdete blíže zjistíte, že to kýčovité opravdu je. K projití celé tržnice si připravte minimálně hodinku. Za vstup se platí 10 rublů, když je tržnice otevřená – ve středu, sobotu a neděli. Když ale přijdete v jiný den, i tak najdete spoustu stánků otevřených a vstupné platit nemusíte. Pokud se zdá někomu šestikorunové vstupné moc, je zde způsob, jak se na tržnici dostat zadarmo. Stačí před hlavním vchodem odbočit doleva a jít na parkoviště. Z parkoviště jděte doprava směrem ke stánku s jídlem, tam je průchod do tržnice. My jsme měli lístek, takže nevím, jestli to funguje .)
Říká se, že ceny jsou zde nejnižší, ale některé věci jsme našli jinde v Moskvě levněji, a to výrazně. V každém případě ale smlouvejte, a 
smlouvejte hodně. Cenu můžete automaticky usmlouvat alespoň o slušných 20 %, když se budete hodně snažit, tak i více. Ceny mají tendenci klesat tak, jak jdete více dozadu. Já jsem se snažil smlouvat a vždy jsem cenu usmlouval o nějakých 20 až 25 %. Ale trhovci to zkoušejí různě. Měl jsem zájem o hrací karty s fotkami Moskvy. Obvyklá cena je tak kolem 100 rublů (ale viděl jsem je někde i za 50). Když jsem se zeptal jednoho trhovce, kolik stojí, nabídl je za 200 rublů. Tak jsem si hlasitě odfrkl a říkám, že je to předražené. Během briskní vteřiny sám slevil na 150 rublů, ale i tak jsem šel pryč. Nakonec jsem si karty nekoupil, protože po rozbalení balíčku se mi karty ale vůbec nelíbili (obal vypadá nádherně, tak svůdně. Jak se říká, obal prodává 
Dále zde najdete neuvěřitelné množství matrjošek, nepřeberné množství druhů šachů i typických dřevěných malovaných krabiček či šperkovnic. Nejen suvenýr živ je trh a proto se zde prodávají všelijaké padělky. Proč kupovat originální hodinky od Cartiera, Logines nebo Patek Philippe za statisíce korun, když si je tady můžete koupit za několik málo tisíc rublů. Nebo “zaručeně originální” (i s nápisem “originální”) DVD s nejnovějšími filmy, které ještě ani nevyšly na DVD. Např. nejnovější trhák Andělé a démoni, u nás teprve v kině, tady dostupné za 100 rublů (60,- Kč) i s anglickým dabingem. Cožpak o to, dá se čekat, že Rusové filmy budou kupovat, ale koukal jsem s otevřenou pusou na skupinu dychtivých postarších Francouzů, kteří oblehli stánek s filmy a doslova se hrabali ve filmech a drali se, aby si filmy za úžasných 60 Kč mohli koupit. Byl to naprosto úžasný pohled, když si důchodkyně kupuje hrst filmů na ruské tržnici a přitom má na tváři blažený výraz, jako by vyhrála ve Sportce.
To já jsem si koupil pár magnetků na lednici za 30 rublů/ks, Stáňa matrjošku, usmlouvanou z 80 na 60 rublů a stolní dřevěné sponky na ubrusy za 350, usmlouvaných na 300 (které jsme pak viděli v malém obchůdku za 200).
Po nákupu jsme vyrazili zpět, s teplými masovými pirožkami v ruce, abychom si prohlédli jeden z největších parků v Moskvě: Park kultury a oddychu. Je to obrovský park, jenomže vzhledem k tomu, že byla děsná zima, zel park prázdnotou a zavítalo sem jen několik největších odvážlivců a otužilců. I přes to, že byla neděle, atrakce zeli prázdnotou. Mezi atrakcemi jsou různé gumové nafukovací hrady, vodní zorbing, kolotoče apod. Park je ale krom centrální části, kde se nachází rybník, obrovské květinové záhony a velké ruské kolo, velice neudržovaný. Je to v podstatě les bez jakékoliv architektury. Prostě jak tu stromy rostou, tak tu rostou.
V centrální části samozřejmě nechybí nadživotní bronzová socha Lenina hledícího směrem k lepším (socialistickým) zítřkům. Naším 
záměrem je projít celý park a dostat se na protější stranu, kde se nachází metro, protože se nechceme vracet zpátky na metro Partyzanskaja. Jenže to jsme netušili, jak ten park je velký, takže když jsme se asi po hodině chůze dostali do středu, byli jsme pěkně unavení a zmrzlí. Šli jsme dál směrem na protější stranu, kde stojí obří ruské, pomalu se otáčející ruské kolo. I přes to, že nikde skoro živáčka, stále se točilo. Musím ale uznat, že jedno svezení je docela levné – zhruba 90 rublů. Avšak voda v přiléhajícím rybníku je úplně špinavá, zelená a plná odpadků. Jaký kontrast k vodám Bajkalu
Jdeme dál a najednou si všímáme veverek poskakujících podél cesty, jedna se dokonce odváží až úplně k nám. Jsme z toho úplně paf a Stáňa samozřejmě kameruje. V tom nás vidí jedna postarší dáma venčícího svého pejska a řekne nám, že veverky k nám příjdou a budou zobat z ruky, načež nám dala hrstku nějakých semínek. Neuvěřitelný! Tak je zkoušíme nalákat na naši dobrotu, ale k mé samozřejmé smůle se k nám žádná z těch veverek neodváží. Sakra. Později se nám ale podařilo jednu veverku nalákat a ta si od Stáni vskutku oříšek z dlaně vzala
Co by to bylo za ruský oddychový park, kdyby v něm nebyly přítomny vojenské artefakty z “velké vlastenecké války”. Ani mě nepřekvapil 
tank T34, nebo Stalinovy varhany či velké dělo, ovšem trochu jsem byl překvapen z raket, které byly přítomny. Holt ruský národ je tak “trochu” militantní.
Když jsme se chtěli vymotat z toho obludného parku, nemohli jsme najít cestu ven k nejbližšímu metru. Zeptali jsme se místního chlápka, kudy nejblíž ke stanici a k našemu překvapení nás odkazoval celou cestu zpátky. To jsme sice nechtěli, ale počkal si, aby nás zkontroloval, zda-li jdeme správným (nakázaným) směrem. Po dalších asi čtyřech hodinách chůze jsme došli k metru. Museli jsme pospíchat, dali jsme si schůzku s Daryou, která nás zavede do velkolepé Treťjakovské galerie.
Já tedy na umění moc nejsem, ale Treťjakovská galerie je zkrátka “nutno vidět” záležitost. Galerie je pojmenována na počest Pavlu Treťjakovovi, mecenáši ruského umění. Jsou tady tisíce a tisíce obrazů jak ruských panovníků, tak i jejich rodin a samozřejmě i slavné a méně slavné obrazy různých témat. Mezi nejvýznamnější autory patří F. S. Rokotov, Levický, Borovikovský, Kramský, Repin nebo Surikov. Co mě ale nejvíce dostalo byla ta ukrutná zima. Nevím, co s tou klimatizací všichni mají. To ji neumí obsluhovat? Nejdřiv ve vlaku, a teďkon tady. Všude, kde je klimatizace, je děsná zima. Začíná mě škrábat v krku a jsem pěkně unavený. Když trávíme v galerii asi třetí hodinu a vidím dvou tisící obraz, vzdávám to a jdeme pryč.
Musíme se trochu osvěžit a tak jdeme do pobočky Jolky-Palki, což je ruský restaurační řetězec levnějších jídel, ovšem nečekejte žádná super levná jídla. Jeden malý čaj stojí 65 rublů, čtyři plátky chleba 25 rublů a polévka (Boršč, šči, …) kolem 100 rublů. Ale co si v Jolki-Palki 
dejte, je salátový bar za 350 rublů. Vtip je v tom, že můžete sníst co chcete, sami si v salátovém baru naberete co hrdlo ráčí, sníte to, a můžete se vrátit k baru pro další porci. Nakonec to vyjde opravdu levněji než si dát porci oběda. Ale pozor! Varuji všechny, kteří by byli svedeni koupit si salátový bar pro jednoho a jít z něho dva. Jestliže vás obsluha uvidí, naúčtuje vám ho dvakrát!! Já si objednal šči s chlebem, protože jsem ji chtěl ochutnat. Nutno dodat, že polévka byla opravdu dobrá, ale nebylo to, co jsem očekával. Je to zelná polévka se smetanou, ale byla moc řídká, takže už ztrácím naději na to, že ochutnám pravou ruskou domácí polévku, ať už boršč nebo šči.
Jolki-Palki najdete u stanice Tretjakovskaja, přímo naproti východu, pár metrů od vchodu do Traťjakovské galerie. Samozřejmě poboček je více po celé Moskvě.
Ukládám ...
