Pokud plánujete vydat se na cestu po Transsibiřské magistrále, příp. strávit nějaký čas v Moskvě nebo na Bajkale, nebo se jen chcete něco zeptat, zanechte mi pod tímto článkem komentář s dotazem.
Připravuji totiž článek s radami a tipy pro cestu po Transsibiřské magistrále, od získání víza až po odlet z Moskvy a proto bych byl rád, kdyby článek reflektoval vaše zájmy.
Takže jen do toho, ptejte se 
Čtvrtek byl naším pátým a zároveň posledním dnem v Moskvě a celé naší dovolené v Rusku. Nic extra naplánovaného jsme neměli, protože nám v osm hodin odlétalo letadlo do Vídně, a vzhledem k potřebné časové rezervě jsme chtěli na letiště odjet včas. Nicméně hned ráno jsme spakovali všechny věci a dohodli jsme se, že já skočím ještě jednou do Kremlu, abych koupil v obchodě se suvenýry jedno Fabergerovo vejce s královským kočárem uvnitř. Vydal jsem se tedy sám do Kremlu i s tím, že koupím lístek, protože to stále vyšlo levněji, než v obchodě se suvenýry někde jinde. Ovšem všechno bylo jinak.
» More: Moskva, den. 5.: Muzeum gulagu a rozhovor s Moskevským televizním reportérem
O Moskevském metru se říká, že je velkolepé. Nejen že je to třetí největší síť Metra na světě, ale mottem komunistického režimu při stavbě bylo “umění pro masy”. Ano, Moskevské metro je považováno za nejkrásnější na světě, neboť spousta stanic je zdobena pravým mramorem, nádhernými a obrovskými lustry. Ale i přes to, že přepraví nejvíce lidí na světě (ročně kolem 3 miliard lidí!), je považováno za nejčistší, což jsou imperativy, které zrovna moc dobře nejdou dohromady. Nenajdete zde posprejované vlakové soupravy, ani stanice. Co by to bylo za návštěvu Moskvy, kdybychom se neudělali exkurzi do jeho podzemí.
» More: Moskva, den. 4.: Moskevské metro a nádherný výhled na Moskvu
Někdo považuje návštěvu Leninova mauzolea za úsměvnou záležitost nebo snad za úchylku západních turistů. Co naplat, my jsme se nemohli dočkat, až ho uvidíme, i když pravda, nějakou úctu k němu nechováme. Ale položme si ruku na srdce, Vladimír Iljič je jedna z nejvýznamnějších osobností celého dvacátého století. Za komunistů se na Lenina čekalo opravdu mnoho hodin, třeba i celý den. Dneska je situace o poznání lepší, přesto jsme raději k mauzoleu vyrazili již v devět hodin ráno.
» More: Moskva, den 3.: Návštěva Lenina, GUM, hrob neznámého vojína a Starý Arbat
V pondělí byla na programu návštěva Kremlu a také zbrojírny, která patří mezi jedny z největších klenotnic našeho světa. Již od rána bylo nádherné slunné počasí s oblohou bez jediného mráčku. Celí natěšení na parádní výstavu jsme vyrazili ráno z hostelu rovnou k věži Kutajfa, kde se prodávají lístky jak do Kremlu, tak i do ostatních výstav. Cítil jsem v kostech, že návštěva Kremlu bude úchvatná a vskutku jsem se nemýlil.
V sobotu v podvečer jsme dorazili do našeho hostelu, abychom se znovu ubytovali. Tentokrát – zaplať Pán Bůh – byla voda teplá a nemusel jsem se sprchovat v křečích. Teplá sprcha po čtyřech dnech byla slastná a nemusím snad zdůrazňovat, že jsme si ji náležitě užili. Navečer jsme ještě vyrazili na chvilinku do města, podívat se na Cvetnoj Bulvar, kde se nachází nádherný park se spoustou soch cirkusových postav, vč. překrásné fontány. Lidé zde dovádějí a děti se nechávají fotografovat se sochami. Sochy jsou zde proto, protože se přes ulici nachází nejznámější, nejvyhledávanější a nejstarší cirkus v Moskvě, jednoduše nazvaný Moskevský cirkus.
» More: Moskva, den 1.: Izmajlovský trh a Park kultůry a oddychu
Ve středu 5. srpna odjíždíme vlakem č. 009 Bajkal z Irkutska do Moskvy. Vagony jsou jiné, než vlaky 002 Rossija. Sice máme tu smůlu, že jedeme v tom nejstarším vagonu ve vlaku (byl sice vyroben v roce 2006, ale tehdy ještě do kupé nemontovali elektrické zásuvky), ale při odjezdu nemáme žádné spolucestující, takže celé kupé máme pro sebe. Super! Doufáme, že to vydrží dlouho, i když na druhou stranu si nebudeme moct s nikým pokecat. Rozvalujeme se na fialovém polstrování našich lůžek a dáváme naše batohy na zem do prostoru pod každou sedačkou.
Ve středu nám v 16.20 jede vlak č. 009 Bajkal z Irkutska do Moskvy, musíme se tedy vydat z Lystvyanky autobusem zpátky do Listvyanky. Lístek jsme si koupili již den předem v infocentru, takže jsme museli být v 11 hodin na zastávce, která je naštěstí hned u našeho ubytování naproti Limonologickému muzeu. Jenže ještě před odjezdem jsem musel splnit jeden úkol. Dojít na poštu a odeslat pohlednice z Bajkalu. Normálně je to banální úkol, ale na poštu je to 4 km a ještě jsem ani nevěděl, od kolika hodin mají otevřeno. Začal boj s časem.
V úterý, v třetí den na Bajkale, jsme se rozhodli, že bychom se mohli udělat jednou oddychový den a jít se vykoupat do Bajkalu, tedy alespoň se smočit, poležet si na pláži a relaxovat. Já však svoje plavky neměl, protože zůstaly někde v tom prokletém Irkutsku. Stáňa pro mě ale měla překvapení. Když jsem snídal, zašla do druhé bytovky z Olgou, jestli by mi tedy nepůjčila synovy plavky. Ona je samozřejmě půjčila, jenomže byli na mě příliš velké. Nejdříve jsem si je ani nechtěl zkusit, jenže to byla v podstatě jediná možnost, jak se vykoupat v Bajkalu. Takže jsem si je zkusil.
V pondělí ráno, po krásném vyspání u Olgy, se chystáme vyrazit na náš celodenní výlet. Je to zhruba 20 kilometrový pochod z Listvyanky do malé vesničky Bolshie Koty, která se nachází severně od Listvyanky na pobřeží Bajkalu. Vzhledem k tomu, že k ní nevede jakákoliv cesta, tak je možné se do vesnice dostat buď pěšky po stezce, případně lodí z Listvyanky.
Bolshie Koty je malá vesnička (děrevňa) v opravdu sibiřském stylu (typické dřevěné domky), obklopená horami ze všech stran, zhruba se 100 obyvateli, ale svoji základnu zde mají i vědci a proto je stezka využívána hlavně studenty a vědci, kteří do Bolshie Koty chodí na stáže. Do Bolshie Koty také jezdí Rusové nebo turisti, kteří si chtějí užít místních hor a přírody. Nachází se zde i muzeum Bajkalu a akvárium s unikátní sbírkou endemitních živočichů.
